Obecný postup provedení forenzního auditu:

 

Při provádění auditu jsou posuzovány jednak skutečnosti, které vyplývají z dat finančního výkaznictví, z platné organizační struktury organizace (zejména z hlediska toku pravomocí a odpovědností a vztahu mezi řídícími a kontrolními mechanismy), ze smluv, na základě kterých probíhají dodavatelsko odběratelské vztahy (na základě psaných dat), a jednak skutečnosti týkající se klimatu ve firmě, míry tolerance či netolerance k nelegálnímu jednání obecně, úrovně povědomosti zaměstnanců o rizicích korupčního jednání (zejména na základě rozhovorů ve firmě).

 

Ještě před vlastním zahájením auditu jsou následujícím způsobem posouzeny výchozí podmínky:

a) stanovení rozsahu práce potřebného ke zjištění obecného stavu v organizaci,

b) posouzení relativní složitosti, šíře a navazujících skutečností, které jsou předmětem auditu,

c) předpokládaná úroveň výskytu rizika dle obecného statistického průměru,

d) náklady na provedení auditu.

 

Následuje zpracování plánu auditu, který je konzultován a odsouhlasen se jeho zadavatelem a samotné provedení auditu podle předem stanoveného časového harmonogramu. Vedoucí auditu přitom pravidelně informuje zadavatele o průběhu auditu, komplexně vyhodnocuje informace, které se u něj shromažďují průběžně v době provádění auditu, a na tomto základě rozhoduje o dalším postupu...Po skončení je zpracována podrobná zpráva, která obsahuje informaci o výrazných rizicích, stavu kontrolního a řídícího aparátu, zjištění ohledně aktuálního řízení a správy organizace, včetně porovnání stavu, který je zachycen v základních dokumentech organizace a skutečného stavu v době provedení auditu.

 

Výstupem auditu by měla být zejména tato zjištění:

 

Zjištění, zda společnost má mimojiné přiměřené interní a kontrolní mechanismy a zda podporuje přiměřené kontrolní prostředí.

Posouzení řídících a kontrolních mechanismů vedení společnosti – organizačního řádu, informačních postupů, klimatu ve společnosti, schopnosti vedení vnímat a hodnotit riziko korupčního jednání, toho, zda existují preventivní a detekční mechanismy a způsob řešení odhalených incidentů.

Testování vysoce rizikových procesů s cílem hledání signálů korupce, a to jak v rámci organizace, tak ve vztazích, které tato navazuje s vnějším prostředím. Toto mimojiné zahrnuje testování dodavatelských faktur z hlediska cen, testování výdajů organizace na vybavení v souvislosti se zaměstnaneckou základnou, testování přiměřenosti výdajů na outsourcing, přiřazování dodavatelských adres k zaměstananeckým adresám, ověření, zda existují duplicitní transakce, vyhodnocení chyb pro zjištění, zda nejsou produktem snahy zakrýt korupční jednání.

Identifikace míst v organizaci, na kterých mají zaměstnanci nejvyšší možnost uskutečnit korupční jednání, posouzení toho, zda rozhodovací pravomoci s nimi související jsou následovány kontrolními mechanismy.

Identifikace mezer v kontrolních mechanismech, které vznikají při změně podmínek v organizaci, ať už z důvodů vnitřních či vnějších (došlo ke změně organizační struktury, společnost se nově uchází o veřejné zakázky, účastní se dotačních programů, dochází k zakládání filiálek a podobně).

Posouzení efektivnosti vnitřních kontrolních mechanismů, včetně zjištění toho, do jaké míry jsou zaměstnanci o kontrolách informováni a mohou tak činit opatření, která nelegální činnost skryjí (na základě rozhovorů v organizaci).

Identifikace výše prahu korupční citlivosti, která je organizaci vlastní (na základě rozhovorů ve firmě).

Zjištění, zda v organizaci existuje motivace k nezákonnému jednání, například vyplývající z personálních tlaků na zaměstnance (na základě rozhovorů ve firmě)

Identifikace, zda existují varovné signály, naznačující korupční jednání, z chování osob (na základě rozhovorů ve firmě).

Porovnání varovných signálů, které byly zaznamenány v organizaci, s již známými korupčními schématy.

Vypracování zásad pro podporu etického chování v organizaci a doporučení pro jejich praktické využití v rámci pracovně právních vztahů.